"Pravděpodobně,"

ozval se Martin Beck. "Ale kdo ho moh mít před čtyřmi dny, o to jde."
"Nějaký bláznivý Fin," řekl Gunvald Larsson. "To abychom vyjeli autobusem se psem a sehnali dohromady všechny bláznivé Finy, co jich po městě běhá. Veselá práce."
"Řekneme o tom něco novinám?" zeptal se Kollberg. "
"Ne," řekl Martin Beck. "Ani slovo."
Nastalo ticho, všichni přemýšleli. Tohle byla první stopa. Jak dlouho potrvá, než se najde další?
Rozletěly se dveře, vstoupil mladý muž a zvědavě se rozhlédl. V ruce držel hnědou obálku.
"Komu to je?" zeptal se Kollberg.
"Melanderovi," řekl mladík.
"Kriminálnímu asistentovi Melanderovi," opravil ho Kollberg.
"Tamhle sedí:"
Mladík šel k Melanderovu stolu a položil před něho hnědou obálku.
Už byl na odchodu, když Kollberg řekl:
"Neslyšel jsem, že bys byl zaklepal."